Sbalit holku není otázkou náhody, ale DUŠEVNÍ POHODY!

Nenechte se zlákat firmou Zepter

Kamarádka mé mámy, Eva, byla před lety u sousedky na předváděčce firmy Zepter. Nechala se zlákat a objednala sadu hrnců. Ale doma se jí to ještě ten den rozleželo v hlavě, a tak jim ihned volala, že to chce zrušit. Oni souhlasili, ovšem pod podmínkou, že u ní doma budou moci uspořádat předváděcí akci, na kterou musí pozvat další lidi.

Na předváděčce si ale nikdo nic nekoupil, a proto byli předvádějící velmi naštvaní a sprostí. Za rok přišel Evě dopis, ve kterém ji firma Zepter poslala upomínku, že neplatí objednané hrnce a původní cenu navýšili z třiceti na 45 tisíc. Eva si řekla, že žádné hrnce nedostala a ani je nechce, a tak neplatila a celou věc zapomněla.

Žena potřebuje víc ocenění než muž

Kluci mají výhodu. Od malička je každý ujišťuje, jak jsou báječní chlapi. Holkám se však ocenění nedostává. Maximálně je někdo pochválí, že jsou šikovné a hodné. Ale to nic neznamená. Když mi někdo dohazuje dívku a prohlásí o ní, že je šikovná a hodná, tak mám pocit, že mi nabízí cvičenou opičku, kterou nikdo nechce.

Šaty dělají člověka

Myslíte si, že šaty dělají člověka? Myslíte, že nás ostatní posuzují podle toho jak jsme oblečení? Že jsme lepší lidé, když kolem sebe máme dražší obal?

Já dodnes doufal, že tomu tak není. Věřil jsem, že je důležité to jací jsme, to jak se chováme a ne to, v čem jsme oblečení, nebo v jakém autě jezdíme. Přiznávám to velmi nerad, ale mýlil jsem se. Lidi nás posuzují právě podle našich „šatů“.

Možná, že mi vmetete do tváře desítky příkladů abyste to vyvrátili, ale já si dneska vyzkoušel na vlastní kůži jaké to je, projet se po městě v lepším autě. Jaký je to pocit, když se na vás lidi otáčejí, holky vám hážou kalhotky s telefonním číslem na přední sklo, důchodci nasadí závistivý výraz a zlostí si koušou rty. Řeknu vám, je to nádherný pocit.

A víte co je legrační? Kdyby mě ty holky potkaly bez toho blbého auta, tak bych jim nestál ani za pohled. Jenže, šaty dělají člověka!

Na pěkné auto se holky lepí jako vosy na med, ale jaké jsou to holky? Holky do nepohody s kterými byste chtěli chodit, nebo povrchní husičky, které rajcuje to, že je svezete? Řekněme si to otevřeně, na bourák sbalíte spíš holku do postele, takovou co je na penízky.

Pokud vás však zajímá kolik takových holek je, tak vám doporučuji projet se někdy s pořádným autem. Možná budete (ne)mile překvapeni.

Někdy postačí i otřepané triky

Občas si říkám, jestli vůbec stojí za to vymýšlet nové věci na sbalení holky. Právě jsem se vrátil z jedné akce. Můj kamarád celý večer zkoušel balit holky nejrůznějšími způsoby. Jeho nápady byly naprosto originální a zcela unikátní. Ale žádný úspěch se nedostavil. Když jsme se chystali domů, tak jsem na něj čekal na schodech z hospody. Kolem mě šla zajímavá slečna a já pronesl: „Jé, ty seš ale pěkná holka…“ Ta dívka se zastavila, celá zrudla a povídá „Moc děkuji, to je ale milé…“, a dali jsme se do řeči.

Musel jsem se smát. K čemu je vlastně vymýšlení nových triků, když pořád působí i ty nejotřepanější.

Jaro už pomalu přichází

Kytičkou sněženek
odmykám jarní čas,
jestli ne za okny,
tak potom aspoň v nás.

Slunečním paprskům
chtěla bych sílu dát,
ať v srdcích námraza
všem lidem začne tát.

Zkusím to s úsměvem
a s láskou v srdíčku,
už pro tu nevinnou,
voňavou kytičku.


Zdeňka (báseň Předjaří)

Cizí jazyky

• Milý deníčku, včera jsem se seznámil s jednou holkou. Je to cizinka, asi Italka. Moc jí nerozumím, ale občas se snaží říct nějaké slovo česky. Přijde mi to velmi směšné. Opili jsme se, a pak šla ke mně domů.
• Milý deníčku, milovali jsme se celou noc. Asi to bude Francouzska. Je s ní legrace, snaží se mluvit česky, zní to krásně mazlivě.
• Už jsme spolu týden, je to fajn holka. Rychle se učí, už jí rozumím skoro každé slovo.
• Už mluví krásně česky! Je to paráda. Sebral jsem odvahu a zeptal se jí odkud pochází. Odpověděla: „Já jsem ze Slovenska, ty jeden debile!“
• Je s ní legrace, chci si ji vzít. Musím se rychle naučit slovensky, za měsíc jedeme za jejími rodiči.
• Slovenština je tak krásná a lehká, nechápu jak jsem jí mohl nerozumět. Měli by ji učit ve škole aby jí rozuměli všichni.

Čas

Před dávnými a dávnými časy, ještě na základní škole, jsme dostali za úkol napsat sci-fi příběh na motivy jiné povídky, kterou jsme dostali vytištěnou. Mrzí mě, že si již nevzpomenu na autora původního textu, ani název, ale snad se vám bude líbit i moje verze kterou jsem dnes našel při úklidu.

Něco za něco?

Vztah je plný kompromisů, život je plný vztahů, a proto nelze chtít cokoliv dostat zadarmo. O všechno je třeba bojovat, abychom se pak mohli radovat z výhry. Proč však tohle píšu?

Nedávno jsem seděl v hospůdce s přáteli, kde bylo mnohonásobně víc žen než mužů. Určitě to znáte. Taková sešlost se pak skoro vždy zvrhne v hodnocení vztahů, zvláště s přibývajícími čárkami na účtu. Děvčata se semkla k sobě a vzala si na paškál muže. „Ten můj nikdy neposlouchá co říkám, nezajímá ho to. Proč jste všichni muži takoví?“ Druhá dodala: „Proč nám pořád musíte radit?“ Další přizvukovaly: „Proč si nás víc nehledíte. Proč neumíte říct, že nás máte rádi?“