Geniálně zpracovaná ohnivá prezentace – souboj nebe s peklem – obsadí v letošní soutěži Ignis Brunensis 2009 (Brněnské ohňostroje) jistojistě jednu z nejvyšších příček.
Zajímavý boj dobra a zla, plný symboliky, mě vskutku, jako pozorovatele, uchvátil. Ovšem, jako fotografa, mě nesmírně zklamala ta obrovská spousta kouře a slabý vítr, který kouř nestíhal vyfoukat. Díky kouři jsem přišel o většinu fotek, protože excelentní světelné efekty byly schovány za hustou stěnou dýmu.
Včera jsem si vyšetřil trošku času a zajel si s kamarády na brněnskou přehradu, zafotit si, opět po delší odmlce, symfonii ohnivých efektů – tentokráte z dílny španělské.
Ohňostroj, pod názvem „PIROTECNICA IGUAL“, v sérii Ignis Brunensis 2009, se povedl naprosto úžasně. Kdo neviděl, může jen litovat. Stálo to i za tu děsnou zimu blízko vody, kvůli které mně málem při focení upadly ruce
Vánoční dárky tradičně rozlišuji na ty, které kupovat musím, a na ty, které kupuji s radostí pro radost druhým.
Přiznám se, že mám dvě tety,
navzájem se neznají.
Přesto jak dvě siluety,
zjevují se ty dvě tety,
v nočních snech mně potají,
a vzájemně se líbají.
Pozorný čtenář tohoto webu si dozajista všiml mé desetidenní absence, za kterou mohla vybraná dovolená, strávená na jihu Itálie. Se třemi kamarády jsem prostě koncem května sedl do auta a rozjeli jsme se vstříc dobrodružství. Navštívili jsme mnoho památek, ochutnali italskou pizzu a víno, vykoupali se v moři, užili si nekrásnějších pláží na Sicílii, a plno dalších a dalších věcí. Výlet se prostě vydařil.
Po návratu jsem si sepsal takové stručné shrnutí jednotlivých bodů cesty a doplnil je fotografiemi, abych si dal dohromady, kde jsem to vlastně byl a co jsem tam viděl. Nakonec jsem se rozhodl své zápisky publikovat i zde na webu. Věřím totiž, že to může být zajímavé i pro vás ostatní – a vůbec nezáleží na tom, jestli se na Sicílii také někdy v budoucnu chystáte, či nikoliv.
Před nedávnem jsem měl možnost vyzkoušet si poprvé práci s modelkou v ateliéru a opravdu mě to zaujalo. Svůj pokus o portrét jsem publikoval na tomto webu a výsledkem bylo několik velmi zajímavých kritických komentářů, za které vám děkuji.
Nyní přináším čtyři další fotografie, tentokráte s jinou modelkou, a žádám vás, abyste zahlasovali v anketě o nejzajímavější z nich. Pokud máte chuť na kritiku nějaké z těchto fotografií, sem s ní… aspoň budu mít další podněty k inspiraci.
Nedávno jsem měl skvělou možnost zkusit si v ateliéru nafotit portrét. Přestože v poslední době fotím především na kinofilm, udělal jsem si pár náhledů digitálně, a když jsem si je potom prohlížel na počítači, výsledek se mi celkem zamlouval. Vlastně, ani nevím proč, ale pohled dívky na fotografii si mi velmi líbí, má opravdu něco do sebe a skrývá v sobě velikou energii.
Jistě, neusmívá se, ale je to opravdu škoda? Podle mě ne, naopak. Stačí se chvilku dívat do očí modelky a budete mít pocit, jako byste se dostali přímo do jejího nitra. Docela se už těším, až si příští víkend udělám ve fotokomoře z kinofilmu nějakou pořádnou zvětšeninu (50×60 cm)
Závěrečný ohňostroj byl jeden z nejlepších. Bohužel na fotografiích nevypadá podle mých představ, kvůli silnému větru, který rozfoukal ty nejlepší ohnivé obrazce do neostrých slátanin směrujících nalevo, což se negativně projevilo při delší expozici. Zajímavých záběrů bylo proto jako šafránu. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl spojit výběr fotografií z pátečního závěrečného ohňostroje se středečním.
Přikládám šestici záběrů, kterými letošní ohňostroje uzavírám. Dál se budu zase už trochu více věnovat vztahům, lásce a všemu, co k tomu patří
Včerejší španělský ohňostroj, s názvem Pyrofantastiká noc, mě docela zklamal. Očekával jsem něco barevně zajímavého, nějaké rachejtle kreslící na obloze velkolepé „květy“, tak jak bylo vidět u ostatních týmů. Dočkal jsem se většinou jen bouchajících a prskajících petard, které za chvilku totálně zakouřily výhled a několika raketek tvořících uzounké čáry na nebi, které však nekončily žádným světelným efektem.
Jediné vizuální zajímavosti byly na úplném počátku exhibice. Škoda jen, že se v podobném duchu nenesl i její zbytek.
Rok se s rokem sešel a v Brně se zase pořádají velkolepé ohňostroje pod názvem Ignis Brunensis 2006. A vzhledem k tomu, že každý rok alespoň na jednom z ohňostrojů prší, nekonala se ani letos žádná výjimka a včerejší podívaná se nesla ve znamení deště. Každopádně, ohnivá exhibice stála, i přes drobnou nepřízeň počasí, za to.
Pro upřesnění ještě dodávám, že ohňostroj byl ve švédské režii a jmenoval se Ohnivé polibky.
Dlouho jsem přemýšlel, co k této fotce napsat za text, aby u ní nebylo jen prázdné místo. Bohužel mě nic skvělého nenapadlo, ale věřím, že mi to dneska výjimečně prominete a místo nějakého dalšího textu o balení překousnete i lesní fotografii zelenajících se kamenů.
Na černobílé fotografii si lidské oko nejdříve všimne tvarů, křivek a linií, zatímco na barevné si všímá nejprve barev. A protože už delší dobu nosím v hlavě určitou kompozici, rozhodl jsem se ji vyjádřit právě černobíle.
Říká se, že většina fotografů jednou zkusí experimentovat s focením vody. Padající led rozbíjející klidnou hladinu, kapající kohoutek, tekoucí voda a podobně. Asi na tom něco bude, dneska mě to taky chytlo a strávil jsem půl hodiny v koupelně s fotoaparátem. Výsledek posuďte sami.
Ještě dodám, že k této fotografii s vidličkou mě inspiroval Medhi.
Původně jsem přemýšlel, jestli mám trošku bilancovat a ohlédnout se za rokem 2005 nebo vám přímo popřát do toho nového, který už netrpělivě podupává za dveřmi. Vybral jsem si možnost druhou, jen jedno malé ohlédnutí si prostě neodpustím.
Chtěl bych vám totiž poděkovat za vaši přízeň, kterou jste mi v tomto roce věnovali. Jsem rád, že se sem vracíte, že se tu bavíte, diskutujete a jsem mile potěšen, že, až na malé výjimky, své názory umíte podat v komentářích bez zbytečných urážek a nadávek. Není snad větší odměna pro blogera, než slušní a inteligentní čtenáři.
Děkuji vám za to a přeji vám, ať je pro vás rok 2006 takovým, jakým byste si sami přáli a ať si v něm splníte všechny své sny.
Šťastné a veselé vánoční svátky
vám všem přeje
Qark.
Užijte si Vánoce v klidu a v pohodě, ať pod stromečkem najdete všechno, co si přejete.
Ale nespoléhejte jen na Ježíška, často je potřeba svůj osud uchopit do vlastních rukou a ty nejlepší dárky si nadělit vlastními silami.
Dneska jsem vstával kolem půl páté ráno a vypravil jsem se do ulic lovit fotografie na téma „Reklama kolem nás“. Moje představa byla zachytit, trošku netradičně, nějaký dominantní reklamní motiv zasazený do našeho každodenního života. Fotil jsem hlavně na černobílý film, ale částečně taky i na digitál, z kterého dnes předkládám dvě fotografie.
Snímky jsou foceny v noci, na delší expozici. Když se dobře podíváte, tak si všimnete, že na té první je ve spodní části zachycený projíždějící autobus.
Představte si, že jdete parkem a najednou vidíte člověka, který se právě zastavil před několika stromy. Chvíli tam stojí a prohlíží si je. Potom udělá krok vpravo, krok dopředu, dva kroky vzad. Sehne se, klekne si, pak vstane, pomalu obchází stromy a dívá se na ně z mnoha úhlů. Nakonec se vrátí na původní místo, odkud nyní pozoruje nebe. Něco vytáhne z kapsy a zkoumá přes tu věc stromy a oblohu a u toho si třeba pohvizduje: „Vyrostla malá jedlička, tam mezi modříny…“
Asi nějaký blázen, řeknete si. Ale kdepak, klidně jste dneska mohli vidět třeba mě, jak s fotoaparátem vybírám správnou kompozici a potom si dopřávám expoziční hody. A věřte, že bylo co fotografovat. Bílá zima je opravdu krásná.
Vánoce se blíží mílovými kroky. Za okny celý den sněžilo a já si doma, v teple a pohodě, vychutnával první adventní neděli.
Pokud doma nemáte adventní věnec, nevadí. Přicházející svátky vánoční si můžete připomenout třeba touhle fotografií.
Důležitá poznámka: První adventní neděle v roce 2006 (letos) připadá na 3. 12. 2006. Advent totiž trvá DO půlnoci dne 24.12., takže je v pořádku, když poslední adventní neděle vyjde náhodou na Štědrý den. Letos je prostě první advent 3. 12. 2006!
Tohle místo přímo svádělo k focení. Nebe takřka bez mráčku, zajímavá kombinace barev, nasvícení. Úplně jste cítili tu podzimní atmosféru.
Mimochodem, pokud by vám červený keřík přišel povědomý, tak se nepletete. Jde totiž o keřík se žlutým listem z minulé fotografie. Tahle fotka tím pádem může posloužit i jako důkaz, že je možné, aby se na něj dostal ten zlatý lístek třeba jen fouknutím větru.
Pro upřesnění ještě dodávám, že je to fotografie ze zahrady dřevin u Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.
Podzim nás okouzluje opravdu pestrou paletou barev, jimiž zručně a pečlivě koloruje lístky rostlin dřív, než je rozverný vítr stačí otrhat a poházet ledabyle po zemi. Nejkrásnější podívaná však nastane, když se do těchto lístků opře sluníčko, které každou jejich barvu neskutečně rozjasní a prozáří.
Myslím, že je škoda nechat tu nádheru pouze venku za okny a nedonést si její kousek na svitcích filmů, či paměťových kartách, k sobě, do tepla domova.
Podzim už je dávno tady a listí na stromech se překrásně barví. Přesto všechno jsem místo barev podzimu šel raději fotit sající hmyz.
Jestli se mi úlovek povedl, nebo ne, nechám zcela na vás. Každopádně se omlouvám, že teď moc nepíšu, ale naskákalo mi na ramena plno povinností, a tak je musím nejdřív někam složit.
Sedí muška na stéble,
sedí a spí.
Sedí a hajinká,
potvůrka malinká,
sedí muška na stéble,
sedí a spí.
Fotečka družičky ze včerejší svatby mého kamaráda.
Zjistil jsem, že malé holky mají při focení nejpřirozenější výraz a jsou nejtrpělivější. Kluci se totiž před objektivem začnou předvádět a dospělí nasadí přehnaný úsměv, tváří se strojeně a neustále se ptají, jestli jste je už konečně vyfotili.
Tak dlouho se chodí do spíže okusovat banány, až se někdo naštve a položí k nim nataženou past.
Když jsem si dneska rovnal nějaké svoje fotky, padla mi do oka tahle a vybavilo se mi plno skvělých vzpomínek.
Je zvláštní, co všecko si člověk pamatuje a nosí v hlavě. Vzpomínky na dětství, na první lásku, na školu, kamarády… Zkusili jste si ale v poslední době vzpomenout na to, co se vám v životě opravdu povedlo? Na okamžiky, kdy jste se cítili skvěle a které stály za to? A dokážete takových pozitivních životních chvilek najít alespoň pět?
Je po dešti. Chodníky pomalu usychají, kalužiny se vpíjí do země a na rostlinách je plno skvělých kapek, které lákají k focení.
Vždy když mám práce nad hlavu, si vzpomenu, jak krásně by bylo třeba někde u moře. Ten božský klid a pohodička.
Snad vám tento obrázek donese trošku té mořské pohody i na vaše monitory.
V této taverně jsem v Řecku popíjel pivo a vychutnával si západ slunce nad Olympem. Byl to skvělý zážitek. Za zády vám šumělo moře, po chodníku před vámi se proháněla děvčata, a když jste zvedli hlavu vzhůru, viděli jste slunce zapadat za Olymp.
Ani to pivo nebylo špatné. Jmenovalo se Mythos a v Řecku ho prý vaří nějaký Čech.
Tuhle vážku jsem ulovil v Řecku, na vykopávkách v Dionu, poblíž ruin římského divadla. Číhal jsem na ni v tom děsném vedru několik minut, protože ta mrcha nechtěla v klidu posedět.
Dnes odpoledne jsem se vrátil z Řecka a musím vám říct, že Řecko je úžasné místo, kde si člověk odpočine od svých starostí.
Přináším vám proto pár fotografií míst a věcí, které mě v Řecku nejvíce oslovily.
Po deštivých dnech se venku udělalo zase krásně.
Stačí vzít holku do přírody, natrhat jí trošku lučního kvítí, nebo třeba jen obdivovat pichlavé bodláky, a máte u ní hned několik bodů k dobru.
Jak jsem dnes míjel lán pšenice, vzpomněl jsem si, že když jsem byl kluk a zrálo obilí, dělal jsem si z něj žvýkačku. Bubliny se z ní sice foukat nedaly, ale i tak to byla docela zábava.
Stačí vyloupat zrníčka pšenice, strčit si je do pusy a kousat a kousat, dokud se vám nespojí do pevné hmoty, která je jako žvýkačka. Chce to jen trošku trpělivosti.
Včera jsem na zahradě uviděl tohoto zvláštního čmeláka, který byl velký, rychlý, a na rozdíl od ostatních čmeláků, černý.
Vytáhl jsem fotoaparát, rychle ho nastavil a stiskl spoušť. Čmelákovi se to moc nelíbilo, protože okamžitě zmizel a mně zůstala alespoň tahle jediná fotka čmeláčího černocha.
Že už tu máme léto, není pochyb. Nádherné slunečné počasí, holky v minisukních, plno lidí těšících se na dovolenou a fronty na cestovní pasy.
Já už mám frontu na pas úspěšně za sebou, čekání jsem si krátil povídáním s jednou spoře oděnou kamarádkou a slunečné počasí si snad už brzy vychutnám někde u moře.
Už aby to bylo!
Dneska jsem doslova zavalen prací, přesto jsem si našel pár minut na focení.
Tahle včelka mi okamžitě padla do oka a já si uvědomil, že ona takhle tvrdě maká každý den. A narozdíl ode mě, pracuje zadarmo.
Včerejším dnem skončily báječné ohňostroje v Brně. Poslední přehlídka se konala na hradě Špilberku (to je ta osvětlená budova dole) a bylá vážně skvostná.
Nádherné barvy, v klidném tempu, lahodně osvěcovaly Špilberk a dávaly páteční noci skvělou atmosféru. Moc mě těší, že jsem byl tomu všemu přítomen, a že jsem měl možnost fotit na střeše jednoho domu, přímo pod Špilberkem.
Pro všechny tu mám pár fotek z posledního excelentního ohňostroje v Brně, nazvaného Rapsodie v modrém, který udělal důstojnou tečku za předchozími prezentacemi.
Mám tu pro vás fotografie z předposledního ohňostroje v Brně, foceného na přehradě. Osobně tento ohňostroj považuji za velmi vydařený.
Jemný začátek, lehce gradoval až v excelentní konec, při kterém kolemstojící lidé nadšeně tleskali a hvízdali na prsty. Věřím, že tento skvostný a pompézní závěr polahodil nejednomu pozorujícímu oku.
V pátek se vám pokusím nabídnout fotografie ze závěrečného ohňostroje Ignis Brunensis v tomto roce. Snad mi bude přát počasí a štěstí.
Všechny fotografie jsou foceny při ISO100, na 1,6 sekundy, s clonovým číslem 8.
Brno každoročně pořádá velkolepé ohňostroje pod názvem Ignis Brunensis. Většina z nich se koná na Brněnské přehradě, závěrečný pak tradičně na hradě Špilberku.
Já osobně mám focení těchto ohňostojů spojeno s deštěm, který mi rok co rok krade plno nádherných záběrů. Předloni byla na závěrečném ohnňostroji naprostá průtrž mračen, loni alespoň lehce poprchávalo a dneska se počasí taky činilo. Přesto jsem rád, že se mi tentokrát podařilo získat pár slušných úlovků. Musím uznat, že to byla skvělá podívaná, i přes nepříznivé počasí.
Tak dneska slavím svoje šestadvacáté narozeniny. Přemýšlím co tak popřát sám sobě. Snad jen hodně štěstí, zdraví, lásky, radosti, úspěchů, sexu…a hlavně hodně čtenářů. Prostě ať se mi daří minimálně jako doteď.
Chcete-li se přidat k blahopřání, tak hurá do zpěvu:
Všechno nejlepší Qarku,
všechno nejlepší Qarku,
všechno nejlepší přejem ti
k tvým
dvacátým šestým narozeninám
Chcete-li být šťastny s mužem,
musíte mít pro něho spoustu pochopení
a trošku lásky.
Chcete-li být šťastni s ženou,
musíte ji zahrnout spoustou lásky
a vůbec se nesnažit o pochopení.
Maurois
K tomu,
aby člověk dobře viděl,
nestačí mít jen otevřené oči.
K tomu je třeba
mít otevřené i srdce.
Paul Cézane
Nejlepší způsob jak začít nový den
je po probuzení myslet na to,
zda dnes můžeme udělat radost
alespoň jednomu člověku.
Fridrich Nietchze
Marnost nad marnost:
Z hovna bič neupleteš,
a když upleteš,
tak nezapráskáš,
a když zapráskáš,
tak jedině sebe!
lidová moudrost
Člověk se podobá zlomku.
Čitatel říká, jaký vskutku je,
a jmenovatel naznačuje,
co si o sobě myslí.
Čím větší je jmenovatel,
tím menší hodnotu má celý zlomek.
L. N. Tolstoj
Co je život? Přelud jen,
bajka, stín a hříčka pěn,
málo váží vrchol štěstí,
neb snem celý život jesti.
Pedro Calderon de la Barca
Muž je tvor,
který první polibek uloupí,
druhý vyžebrá,
třetí vymáhá,
čtvrtý dostane,
pátý si nechá líbit
a všechny ostatní snáší.
Helene Rowland
Naučili jsme se létat v povětří jako ptáci,
potápět se jako ryby.
Zbývá jediné,
naučit se žít na zemi jako lidé.
George Bernard Shaw
Nezáleží na množství let v našem životě,
ale na množství života v našich letech.
Život nám přináší neuvěřitelné náhody. Včera jsem napsal básničku o motýlovi a dnes mi jeden bezostyšně pózuje na cestě takovým způsobem, že to skoro vypadalo, jakoby ho můj zájem opravdu těšil.
Asi měl radost z toho nádherného sluncem prohřátého dne, stejně jako já.
Tak se tam vyhříval, nakrucoval centimetr od objektivu, a vůbec mu nevadilo, že mu fotoaparát málem opírám o křídla.
Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby,
a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí,
bylo by na světě o tolik míň hádání,
jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby,
a ti, kteří by tu bez chyby zbyli,
na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili
bez chybování?
Jan Werich
Kytičkou sněženek
odmykám jarní čas,
jestli ne za okny,
tak potom aspoň v nás.
Slunečním paprskům
chtěla bych sílu dát,
ať v srdcích námraza
všem lidem začne tát.
Zkusím to s úsměvem
a s láskou v srdíčku,
už pro tu nevinnou,
voňavou kytičku.
Zdeňka (báseň Předjaří)
Kdo víno má a nepije,
kdo hrozny má a nejí je,
kdo ženu má a nelíbá,
kdo zábavě se vyhýbá,
na toho vemte bič a hůl,
to není člověk, to je vůl.
Jan Werich
Jak tisíce sluncí v ledové tříšti
hvězda se třpytí, protíná kruh
S ní stoupáš nad bílé pole
s ní stoupáš ke mně
nad studený vzduch
Alvaréz Peréz (upraveno)
A ten havran černošedý stále sedí, stále sedí,
Ve svých drápech stále svírá Palladiny bílé líce;
Jeho pohled nitro plení, je to démon, propad' snění,
Jeho stíny v divném chvění plovou, na zem padajíce;
A má duše z těchto stínů, jež se chvějí, padajíce,
Nevystoupí – nikdy více!
E. A. Poe
Opravdu nemusíš nic být.
A nemusíš nic dělat.
Opravdu nemusíš nic mít.
A nemusíš nic vědět.
Opravdu se nemusíš něčím stát.
Ale. Je užitečné pochopit, že oheň pálí,
a že když prší, tak je hlína mokrá…
Robert Fulghum
Labutě jsou jedním z největších létajících ptáků, s rozpětím křídel kolem 240 cm, hmotností až 13 kg, a mívají po celý svůj život jednoho partnera. Nohy jsou černé barvy. Zobák je černý a oranžový a na jeho horní čelisti vyniká u kořene velký hrbol.
Zjistil jsem si, že se nemají krmit čerstvým bílým pečivem, tak jsem se na ně připravil a donesl jim pár starších celozrných rohlíků. Za to mi pěkně pózovaly, skoro jako modelky.
V Brně je nádherně! Celou noc sněžilo a když jsme se probudil, tak bylo venku aspoň dvacet čísel sněhu. Naprostá nádhera!
Doufám, že ten sníh vydrží. Zatím je pořád tak dva pod nulou.
Fotky jsou ze školní zahrady. Škoda, že bylo zataženo a příšerně sněžilo, mohly být lepší barvy. Ale i tak to stálo za to
Ráno jsem se vypravil k vodě vyzkoušet svůj nový foťáček. Venku bylo deset pod nulou a já si vesele fotil zamrzlou řeku a šišky na stromech. Jak jsem se procházel po břehu, uviděl jsme tuhle pěknou namrzlou ulitu, o kterou se dneska s vámi musím podělit.
Zima je překrásná. Maluje obrázky na okna, přikrývá zemi sněhovou peřinou a cukruje šnečí ulity. Občas stojí za to zvednout se od počítače a udělat si malou vycházku
Sony DCS-F717 je foťáček, na který jsem měl políčeno několik měsíců. Bohužel je to starší model, který již Sony nedodává, aby prodala svou novější F828, která hnusně šumí a má šílenou aberaci.
Samozřejmě jsem nastudoval všechna pro a proti, srovnal si podobné fotoaparáty na DPReview, prohlídl stohy fotografií a přečetl plno názorů, abych zjistil jestli jsem si vybral dobře. Sony se mi zdálo jako nejlepší volba mezi fotoaparáty do 20 000 kč.
V srpnu jsme se probudil uprostřed noci s pocitem, že mě někdo fotí. Otevřel jsem oči a za okny právě vrcholila průtrž mračen. Blesky křižovaly nebe a mě nenapadlo nic jinýho, než se ve dvě v noci sebrat a v pyžamu, s foťákem a deštníkem, vylézt před barák a fotit.
Mám tu pro Vás jednu fotečku, která Vám snad zvedne náladu. Fotil jsem ji asi před rokem u školy, protože jsem testoval filtry na vyvážení bílé, které jsem si koupil v časopisu PhotoLife.