Bajky pro zasmání

O kočičce

Hladová mšice si našla krásnej-sťavnatej-zelenej lísteček a už se těší, jak si na něm pochutná.

V tu ránu přilítne hladová beruška a říká: "Mšice, mšice, já mám hlad a tak tě sním".

A mšice na to:"Ale beruško, já jsem tak hubená, počkej až okousám ten list, pak se najíš i ty víc".

No a tak tam beruška čeká na to, až se mšice napapá, přilítne hladovej ptáček a povídá: "Beruško, beruško, já mám takovej hlad, že tě musím sezobnout".

A beruška na to: "Počkej ptáčku, počkej, já jsem taky hladová a čekám tady na mšici, která ukusuje list".

Tak už tam čeká i ptáček a nejednou se z ničeho nic objeví hladová kočička a povídá: "Ptáčku, ptáčku, já ti mám hlad, že tě hned sežeru".

A ptáček na to: "Ale kočičko, podívej jak jsem hubenej. Počkej až mšice okouše list, beruška slupne mšici, já sezobnu berušku, no a pak se najíš i ty".

No a jak tam všichni čekají, tak se z křoví náhle ozve prapodivný zvuk. Všichni se leknou a ptáček vylétne do vzduchu. Ale hladová kočička nechce přijít o svého ptáčka a tak utíká za ním.

Ptáček letí nad poli a kočička furt za ním. Najednou ptáček vlétne nad řeku a kočička po něm chňapne, mine se a spadne do vody.

A to je konec bajky.

Ponaučení:  Čím delší předehra, tím mokřejší kočička

O kočičce II

Běží kočička přes koleje, zrovna jede lokomotiva a ujede ji kousek ocásku.

Kočicka se otočí a říká si: "Škoda ocásku". A tak se vrátí, bere ujetý ocásek do tlamičky a v tom jede lokomotiva zpět a přejede ji celou hlavu.

A to je konec bajky.

Ponaučení: Nejedna kočička i pro malý ocásek ztratí celou hlavičku.

Bajka o myši a vodě

Leze myška po poušti a kolem krku má uvázanou velkou růžovou mašli.

Po několika dnech se doplazí vysílená ke studni. "Studánko studánko, dej mi vodu nebo zhynu."

A studánka na to : "Když mi dáš svou mašli tak já ti dám vodu."

"Ale já ti nemůžu dát svou mašli, ta je po babičce."

Myška se tedy nenapila a po několika hodinách zemřela. Po ní se vydala do pouště druhá myška, taky s růžovou mašlí kolem krku. Taky se po několika dnech doplazila ke studni.

"Studánko dej mi vodu nebo zhynu."

A studánka na to : "Když mi dáš svou mašli tak já ti dám vodu."

Myška: "No ona je sice po babičce, ale voda je přednější."

Studánka dala vodu, myška se napila plazila se dál, ale za pár dnů stejně zemřela.



A ponaučení pro dívky: Dáš, nedáš, stejně chcípneš.

Bajka o zajíčkovi

Zajíček si koupil nové ferari a ujíždí s ním po lese. A tu náhle uslyší volání o pomoc.

Vystoupí, koukne do hluboké díry a vidí v ní vlka.

A vlk povída: zajíčku, zajíčku, když mě vytáhneš ven, tak budeme nadosmrti kamarádi a nesežeru tě.

Zajíček uvěří, zapřáhne lano za ferari, natůruje motor a vytáhne vlka ven z díry.



Druhý den si to vlk peláší po lese a najednou zaslechne "Pomóóóc, pomóóóc", tak se koukne do díry a v ní je zajíc.

Poklepe si na čelo a říka: "No dobře zajíci, včeras pomohl ty mně, dneska já tobě".

Vlk se tedy otočí zadkem k díře, spustí dolů svůj ocas, zajíček se ho chytne a pak už vlk jen škubne a zajíček je zachráněn.

A to je konec bajky.

Ponaučení: Když máš pořádnej ocas, nepotřebuješ žádný ferari.

Bajka o myšákovi

Malého myšáka honila kočka, která ho chtěla sežrat.

Myšák utíkal, co mohl a najednou proti němu slon. Tak mu povídá: "Slone, pomoz mi. Honí mě kočka a chce mě sežrat."

Slon na to: "Dobrá, stoupni si za mě a bude to v pohodě."

Tak si myšák stoupne za slona a slon se na něj vysere. Ale co čert nechtěl, myšákovi koukal ze sloního hovna kousek ocásku.

Kočka přiběhla, uviděla ocásek, zatáhla za něj a myšáka sežrala.

A to je konec bajky.

Ponaučení:
  1. Ne každej, kdo na tebe sere, to s tebou myslí špatně.
  2. Ne každej, kdo tě z toho tahá, to s tebou myslí dobře.
  3. No a když už seš ve sračkách, tak aspoň stáhni vocásek.

Bajka o lišce

Běží liška lesem a má hroznej hlad. Znenadání uslyší z křoví: "Kykyrykýýýý, kykyrykykýýýý".

"A helemese", řekne si liška: "to bude dobrá večeře". Mlsně se olízne a skočí do křoví.

V tu ránu se z křoví začnou ozývat všelijaké prapodivné zvuky a po chvíli začnou lítat i chlupy. Po deseti minutách vyběhne liška z křoví celá pomačkaná, rozdrbaná a upatlaná...

Za ní se vyvalí medvěd a říká: "Jestě že umím ty cizí jazyky, jinak bych si ani nevrznul."

A to je konec bajky.

Ponaučení: Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem.

Bajka o lvovi

Silně vyčerpaný lev se sotva plazí po poušti a hledá cokoliv k snědku. Tu najednou v dáli spatří oázu a po velkém úsilí se tam doplahočí.

Oáza je to vskutku malinká, s jednou palmou kolem které si hrají čtyři malé opičky. Ty ihned jak uzří lva, vyšplhají do koruny. Lev se uvelebí pod palmou a povídá: "Opičky, opičky, já jsem lev, král zvířat, a mám ohromný hlad, proto jednu z vás sním."

Opičky se rozechvějí strachy, ale když vidí, že to lev myslí vázně, tak si střihnou a ta co prohrála pomalu sešplhává dolů. Lev na ni vyskočí a v mžiku ji celou sežere a lehne si zas pod palmu.

Opičky štěbetají: "Lve, tak běž už pryč!", ale lev na to: "Jedna malá opička je málo, já mám jestě hlad!"

A tak si opičky musely zase střihnout a ta co prohrála leze dolů. Lev se na ni sápe a opička okamžitě mizí v jeho velké tlamě.

Lev však stále neodchází a opičky pláčou: "Lve, už si nás polovinu sežral, tak už běž pryč." Ale lev stále vyčkává a povídá: "Necháváte mne dlouho čekat a tak mi zas vytrávilo. Jestě na jedné z vás si pochutnám."

Zbývající dvě opičky viděly, že není jiné cesty, a tak si opět střihly...

Lev se vrhá na opičku a ta opět mizí v jeho bezedném žaludku.

Ale co to? Lev stále neodchází. Poslední opička zoufale vřestí a prosí: "Lve, už si mi sežral všechny mé kamarádky, tak nech alespoň mě přezít." A lev je neúprosný a čeká.

Opička už je celá vyčerpaná a rezignovaně slézá dolů lvovi přimo do chřtánu.

A to je konec bajky.

Ponaučení:
  1. Kdo si počká, ten se dočká.
  2. Každá se jednou spustí.

Bajka o jezevci

Mazanej jezevec potká medvěda a povídá: "Hele medvěde, budeme si dávat hádanky. Ty jsi blbej, takže když neuhodneš, tak mi dáš jednu korunu, ale když neuhodnu já, tak ti dám stovku. Platí?"

Medvěd na to kejvnul a jezevec začne: "Co je to - je to dřevěný, má to čtyři nohy a opěrátko a sedí se na tom?"

Medvěd neví, zaplatí korunu a dá se podat. "No přece židle, troubo!", povídá vítězně jezevec.

Řada je teď na medvědovi, ale ten si zrovna nemůze na žádnou vzpomenout a tak jezevec dává další: "Má to čtyři rohy, je to plný peří a spí se na tom. Co je to?"

Medvěd se podrbe za uchem, ale neví. Zaplatí korunu a nechá se podat. "No přece polštář, ty moulo.", povídá jezevec a očekává od medvěda lehkou hádanku.

Medvěd se tedy ptá: "Co to je? Když to leze nahoru, tak je to zelený a má to čtyri nohy, ale když to leze dolů, tak to má osum nohou a je to červený?"

Jezevec přemýšlí, až se mu kouří z hlavy a po hodine to vzdá a říká: "Medvěde, tady máš stovku, a teď mi řekni, co je to!?"

Medvěd na to: "Tady máš korunu, já to taky nevím."

A to je konec bajky.

Ponaučení: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.

Bajka o zajícovi a diplomce

Scéna: Les, krásný letní den. Zajíc sedí před svou norou a klepe do notebooku. Přichází liška.

Liška: Co to tu děláš?

Zajíc: Dělám na diplomce.

Liška: O čem bude?

Zajíc: O tom, jak zajíci žerou lišky. ... (Dlouhá pauza.)

Liška: Co je to za blbost??? Každý ví, že zajíci nežerou lišky!

Zajíc: Tak se pojď podívat.

(Oba zmizí v zajícové noře. Za pár minut se vynoří zajíc a okusuje liščí kost. Sedne si zpátky k notebooku a pokračuje v psaní. Objeví se vlk.)

Vlk: Co to píšeš?

Zajíc: Píšu diplomku na téma, jak zajíci žerou vlky.

Vlk: Takovou blbost ti přece nevezmou!?!

Zajíc: Proč ne? Chceš se podívat?

Oba jdou do nory, a za chvíli se zase objeví zajíc a poplácává si břicho. Vrátí se k notebooku.

Na scénu vstoupí medvěd: Co to děláš, zajíci?

Zajíc: Makám na diplomce: Jak zajíci žerou medvědy.

Medvěd: To je ale pitomost!

Zajíc: Pojď se podívat ke mne, a ukážu ti to.


Scéna:

Uvnitř zaječího doupěte. V jednom rohu hromada liščích kosti. V druhém rohu hromada vlčích kosti. Naproti sedí obrovský lev a šťárá se v zubech.


Ponaučení:
  Nezáleží na tématu diplomky.
  Nezáleží na tom, jaká data zpracováváš.
  Záleží na tom, koho máš za konzultanta.

Bajka o zebře

Mladá zebra si vyjde do světa.

Jde takhle cestou a potká slepice.

- Jejej... copak vy jste zač?

- My jsme slepice.

- A k čemupak jste dobré?

- My snášíme vejce.

Zebrička jde dál, a potká krávy.

- A copak jste zač vy?

- My jsme krávy.

- A k čemu jste dobré?

- My dáváme mléko.

Mladinká zebra pokračuje v ceste, až narazí na ohradu s koňmi.

- Jéé... a kdo jste vy?

- My jsme plemenní hřebci.

- Jů, a k čemu jste dobří?

Ten nejbližší si ji prohlédne od uší až k ocasu a opáčí:

- Sundej si to pyžamo a my ti to předvedeme.

A to je konec bajky.

Ponaučení: Kdo se moc ptá, moc se dozví.

Bajka o opičce

Přijde takhle jednou slon do baru a na rameni má takovou pěknou malou opičku. Objedná si panáka, opička seskočí a začne pobíhat po baru - vyskočí na pult, sáhne do misky s olivami a pár jich sní, pak se ale nejednou vrhne na kulečníkový stůl a nacpe si do tlamičky bílou kouli a celou ji spolkne.

Barman kozel nevěřícně zírá a povídá:

"Sakra, viděl jste to? Ta opice spolkla kulečníkovou kouli!"

"To mě nepřekvapuje," odpoví slon, "ta potvůrka sežere všechno, co jí přijde do ruky. Nebojte, za všechno zaplatím."

Slon dopije, zaplatí drink i všechno ostatní a odejde i s opičkou. Za čtrnáct dní se v baru ty dva objeví zase. Slon si dá opět panáka a opička začne pobíhat po baru. Vyskočí na pult, sebere tam z dortu třešni, strčí si ji do zadku, pak ji vytáhne a sní. Barman kozel je znechucen a říká:

"Ta vaše opice si strčila třešeň do zadku, pak ji vytáhla a spolkla."

"To mě nepřekvapuje", odpoví slon, "ta potvůrka pořad žere všechno, co ji přijde do ruky, ale od té doby, co spolkla tu kulečníkovou kouli, si všechno nejdřív pořádně změří!"

A to je konec bajky.

Ponaučení: Dvakrát měř, jednou řež.