Byl jsem zneužit

Dopoledne mi volala kamarádka. „Ahoj, jak se máš?“, začala.

Docela mě to překvapilo. Neviděl jsem ji už nějakou dobu a ona zavolá, jako když máslo krájí. Chvilku jsme si povídali a ona se pochlubila, že má nový byt. Prý je úplně skvělý a moc by se mi líbil. No, nechápal jsem co by se mi líbilo na jejím bytu, ale ona mě pořád přemlouvala, ať se stavím, že dokonce uvaří oběd. Nakonec mě ukecala.

Dorazil jsem před její byt a zazvonil. Přišla mi otevřít s úsměvem na rtech. Bylo vidět, že si opravdu dala záležet, aby jí to slušelo. A já, naivní chlap, jsem pořád nic netušil. Nic mi nedošlo, dokud jsem nevkročil dovnitř.

Všude byly nevybalené krabice, obrázky a ledabyle postavené skříně. Kamarádka mi dala pusu na tvář, pak šibalsky mrkla a povídá „Dovezli mi to teprve ráno. Že mi s tím trošku pomůžeš, než uvařím jídlo.“

A to je konec příběhu, byl jsem prostě sprostě zneužit. Holky moc dobře ví, jak dokonale skrývat citlivé informace před chlapem. Je jim jasné, že kdyby některé věci řekly přímo, tak by se muži nepřetrhli.

Mimochodem, ten oběd probíhal tak, že po dvou hodinách „pomáhání“, při kterém jsem za jejího slovního doprovodu vše dělal sám, jsem si všiml, že se k vaření nemá. Na moji drzou otázku: „Co vaříš k obědu?“, jsem si vyslechl srdceryvný příběh o tom, jak v obchodě neměli potřebné ingredience, a tak, jestli mám hlad (kdo by sakra neměl), objedná pizzu.

Nikdy nevěřte milým ženským. Určitě nejsou milé jen tak, zadarmo.