Něco za něco?

Vztah je plný kompromisů, život je plný vztahů, a proto nelze chtít cokoliv dostat zadarmo. O všechno je třeba bojovat, abychom se pak mohli radovat z výhry. Proč však tohle píšu?

Nedávno jsem seděl v hospůdce s přáteli, kde bylo mnohonásobně víc žen než mužů. Určitě to znáte. Taková sešlost se pak skoro vždy zvrhne v hodnocení vztahů, zvláště s přibývajícími čárkami na účtu. Děvčata se semkla k sobě a vzala si na paškál muže. „Ten můj nikdy neposlouchá co říkám, nezajímá ho to. Proč jste všichni muži takoví?“ Druhá dodala: „Proč nám pořád musíte radit?“ Další přizvukovaly: „Proč si nás víc nehledíte. Proč neumíte říct, že nás máte rádi?“

Pomalu se to stupňovalo a já měl pocit, že na to musím odpovědět. Chápal jsem, proč se zlobí, ale přesto jsem to musel říct. Nemohl jsem to v sobě udržet. Otočil jsem se na ně a položil jim jednoduché otázky. „A co vy děláte pro muže, aby se byl spokojený? Podporujete ho v jeho aktivitách? Když má problém, necháte ho v klidu aby si nad ním mohl popřemýšlet, nebo ho nutíte aby o tom mluvil? Milujete se s ním, když to potřebuje?“ Holky mlčely jako zařezané, až se jedna nadechla a řekla: „Ale vy…“

Není žádné vy. Ženy a muži nejsou ve válce, nejsou to bojující tábory. Muži chtějí, aby se k nim ženy chovaly jedním způsobem a ženy na to mají druhý pohled. A přitom pravda je někde uprostřed. Vztah je plný kompromisů, tak proč by se muži nemohli naučit mlčet a neradit ženě když mluví o svém problému? A proč by se ženy nemohly naučit nechat muže v klidu, když má problém? Tohle nejde jednostranně. Na tomhle se musí pracovat. A oba dva tábory musí chtít.

Jednou si prostě musíme přiznat, že muž a žena jsou rozdílní lidé. Každý potřebuje jinačí přístup, ale všemu se dá naučit, pokud se chce. A hlavně, pokud to chtějí a dělají OBA!