Ubožákem se člověk nerodí

Znám dva kluky. Oba se rozešli s přítelkyní po mnohaletém vztahu. Oba je to pochopitelně štve.

První si však uvědomuje, že ztratil kus života, který ale pokračuje dál. Stanovil si nové cíle, na které se těší. Přizpůsobil svůj život tak, aby mohl zapomenout. Než si v sobě všechno urovná, uplyne několik měsíců. On to ví, ale chce jít dál. Těší se na to. Nedávno jsme spolu dali řeč o holkách a on řekl úžasnou věc. „Zdá se mi, že už se nikdy nezamiluji do jiné holky tak, jak moc jsem miloval bývalou přítelkyni. Ale rozhodně to zkusím, protože se teď klidně můžu mýlit.“

Druhý se jen lituje. „Takovou holku, jakou jsem měl, už nikdy nepotkám…“ Neustále se tváří jako odsouzenec na popravu. Kouká do země, a pokud z něj vymáčknete nějakou větu, tak za ní hned dodá další o své bývalé. Většinu času tráví doma a pláče. Nikam nechce chodit, protože tvrdí, že si nezaslouží se bavit, když si nedokázal udržet holku. Ten člověk je ubožák, který však nemá právo být litován. Ubožákem se člověk nerodí, ubožákem se člověk stane jen vlastním přičiněním.

Po skončeným vztahu je dobré si najít si cíle pro které budete žít. Chcete lepší auto, víc peněz? Tak se snažte. Je hloupost utápět se v minulosti a plakat nad tím, co se vám stalo. To vám holku nevrátí, ani nedohodí jinou. Roky, které trávíte ve vztahu nejsou zbytečné, ani zahozené. Zahozené jsou dny, které trávíte myšlenkami na tento skončený vztah.