Velký ŠUKACÍ test v terénu

Velký ŠUKACÍ test v terénu

Myslíte, že je možné přijít za cizí holkou a zeptat se jí, jestli si s vámi nechce zašukat? Co vám na to odpoví? Jak bude reagovat? Kolik facek na vaši tvář asi po této otázce padne? A existuje vůbec reálná šance, že by na to nějaká holka přistoupila?

Jediná možnost, jak to zjistit, je otestovat si to v terénu.

Jak mě to vlastně napadlo?

Bavil jsem se jednou s kamarády, se kterými chodím často oslovovat holky na ulici, o uklidňování negativních reakcí pomocí určitých slov a gest. Svoji řeč jsem suverénně zakončil větou: „Věřím, že není problém zajít za jakoukoliv holkou a zeptat se jí, jestli si se mnou nechce zašukat, aniž by mě po tom okamžitě poslala do pr*ele.“

Jistě, je to smělé tvrzení, a tak není divu, že se ostatní ihned dožadovali ukázky, ze které se nedalo vycouvat.

Vybrali mi kolemjdoucí holku se sluchátky na uších a já to měl jít zkusit. Co se dalo dělat, šel jsem do toho. Doběhl jsem za ní, zastavil ji a ukázal na její sluchátka s otázkou: „Můžeš?“ Pochopila a sundala si je.

Já: „Už ti bylo osmnáct?“
Ona: „No jasně!“
Já: „Ok, to je super, protože jsem se tě přišel zeptat, jestli by sis se mnou nezašukala!“

Holka polkla na prázdno a pak povídá, že má přítele a vykročila pryč. Žádná ultra negativní reakce se nekonala, holka odpověděla naprosto normálně. Zajímalo mě tedy, co se jí při té otázce odehrávalo v hlavě.

Já: „Klid, já jen testoval tvoje reakce,“, zklidnil jsem ji gestem ruky, „zajímalo mě, jak na takovou otázku budeš reagovat.“

Holka se zase zastavila.

Já: „Docela mě zajímá, jak to na tebe působilo, když jsem se tě na něco takového zeptal.“
Ona: „No bylo to dost přímý!“
Já: „A dokážeš si představit, že bys na něco takového přistoupila?“
Ona: „No, kdybych neměla přítele…“, chvilka přemýšlení, „…tak kdybych si s tebou chtěla zašukat, tak si s tebou klidně zašukám!“

Toto oslovení pro mě otevřelo hodně témat k přemýšlení. Vyzkoušel jsem si, jak lehké je jednoduše se holky zeptat na něco takového a došlo mi, že s trochou cviku by to mohlo i v pohodě vyjít. Proto jsem se rozhodl udělat tento Velký test v terénu a otázku i řeč těla doladit tak, abych se dobral k úspěchu.

Den nultý – oslovena 1 dívka

Na příštím srazu s kamarády jsme se dohodli, že tuto otázku položí nějaké cizí holce každý z nás v rámci komunikačního cvičení.

Já s jednou dívkou zahájil rozhovor stylem: „Ahoj, rozumíš historii? Rád bych ti položil zajímavou historickou otázku. Nechceš si se mnou zašukat?“ Cílem bylo ze začátku odvést pozornost někam jinam a rozmělnit možnou negativní reakci na slovo zašukat. Nevyšlo to, protože dívce další můj kamarád zmateně pobíhal za zády (nevšiml si, že se jí na to ptám) a ona se ho lekla a odešla pryč.

Druhý můj kolega na to šel lépe: „Ahoj, zapomněl jsem si doma hodinky,“, ukázal na své zápěstí, „nechceš si se mnou zašukat?“, zeptal se dívky sedící na lavičce. Nechtěla, ale v pohodě si s ním povídala dalších několik minut. Opět se nekonala žádná facka, ani nic podobného.

Další člověk to vzal naprosto jiným směrem a zkusmo zahájil rozhovor, s dívkou jdoucí po ulici, stylem: „Ahoj, můžu ti položit jednu intimní otázku? Nechceš si se mnou zašukat?“ Jako jediný se ten den dočkal tvrdé odpovědi: „Běž do prdele!“, což byla logická reakce na parafrázi s „intimní otázkou“, která vedla k jasné obranné reakci gradované následujícím slovem „zašukat“. Už oslovení cizí dívky na ulici aktivuje její obrannou sekvenci a tady byla tato fáze dvojnásobně podpořená. Ale ani tak nepadla žádná facka, holka jen šla dál.

Den první – osloveno 5 dívek

Trošku jsem testoval v terénu a zjistil jsem, co nedělat. Rozhodně nemá smysl jít do toho přímo, když holka nestojí na místě.
Takové: „Ahoj, nechceš si zašukat?“ vede jen k „NE“ a holka zmizí (jde dál a už se nezastaví). Je to naprosto logické chování. Takže je evidentně potřeba nejprve začít tak, aby první věta ihned nevzbudila silně obrannou reakci. Chce to tedy vymyslet nějakou klidnější úvodní větu – třeba tu s hodinkami.

Bohužel jsem byl děsně utahaný z práce a tak jsem nechal další testování na příští den.

Den druhý – osloveno 10 dívek

Ještě předchozí den jsem si myslel, že je super první větou odvádět pozornost někam mimo. Například: „Ahoj, rozumíš historii? Mám na tebe zajímavou historickou otázku. Nechtěla by sis se mnou zašukat?“ anebo: „Ahoj, zapomněl jsem si doma hodinky. Nechceš si se mnou zašukat?“ Ale po otestování na dalších dívkách si to už nemyslím. V těchto případech to totiž holka sice vezme s humorem, ale od humoru a legrace je v tomto momentě k sexu docela daleko. Hovor se prostě rychle stočí tak, že téma šukání je odsunuto na druhou kolej a vy se s holkou normálně bavíte o čemkoliv dalším – kromě sexu. Je tedy potřeba vymyslet jinou úvodní větu.

Zatím nejzajímavější se jeví začít: „Ahoj, už ti bylo osmnáct?“, anebo „Ahoj, už jsi plnoletá?“ Tam už to nehraje na legraci, ale na záměr. Takže když holka odpoví, že jí už samozřejmě 18 bylo, tak to krásně navede k: „A nechtěla by sis se mnou zašukat?“
V tomto případě holka jednak neodejde ihned pryč, ale zároveň to nebere jako legraci a přemýšlí v reálné rovině. Vypadne z ní často nějaká upřímnost okořeněná překvapením (například dlooouze přemýšlí, než řekne NE – „Ne, nechci.“, „Ne, spěchám.“, „Ne, mám přítele.“, … – anebo cudně odpoví NEVÍM, atd.).

Tady se naskytl další prostor k testování, protože zatímco předchozí postup vedl k rychlému konci rozhovoru, teď za NE následovalo i vysvětlení – obhajoba, proč si se mnou nezašuká.

Ukázka:

Já: „Ahoj, doufám, že už jsi plnoletá.“
Ona: „No jsem, proč?“
Já: „Protože jsem se tě přišel zeptat, jestli si se mnou nechceš zašukat.“
Ona: „Co, cože?“, … , „Děláš si srandu?“
Já: „Ne, myslím to naprosto vážně.“
Ona: „No, ale já… já musím ještě do práce.“, vypadlo z ní.

Cítil jsem, že jsem opravdu na dobré cestě. Ihned jsem ji vzal na kafe a strávil s ní hodinku povídáním o všem možném. Předpokládám, že k sexu by došlo, kdybychom se ještě párkrát setkali, ale to nebylo předmětem tohoto testu.

Den třetí – osloveno 16 dívek

Nutno poznamenat, že jsem nehodlal ustoupit od formulace dotazu. Pro mnohé asi bude otázka: „Nechceš si se mnou zašukat?“, znít se záporem jako nesprávně sestavená, ale tady je to účel. Otázku jsem tak pokládal záměrně. Je cílená na slovo „zašukat“, které stahuje pozornost. V praxi je to tak, že dívka první část věty skoro vědomě nevnímá, protože je její pozornost zakotvená na slově „zašukat“, které ji šokuje. Přesto první část věty mění její náladu. Kdybych řekl: „Chceš si se mnou zašukat?“ je to moc ostré a řekne NE. Když řeknu „Nechceš si se mnou zašukat?“ je věta jemnější a ona o tom začne přemýšlet.
Trošku mi taky přijde, že ta negativní reakce na slovo zašukat nabízí automaticky nejrychlejší únikovou odpověď NE přidanou k začátku věty. Takže při „Chceš…“ vzniká ihned NEChci a při „Nechceš…“ – NENechci. A tento dvojitý zápor ve druhém případě má za následek, že o tom dívka chvilku přemýšlí, a podívá se na vás, protože neví, co má ihned odpovědět. Je prostě najednou v šoku, tápe ve vaší tváři a hledá záchytný bod, od kterého se může odrazit (Je to legrace?, Myslí to vážně?, Není to úchyl?, …) Tohle je moment, kdy je potřeba se správně tvářit. A přesně to jsem si vzal nyní za prioritu k vyzkoušení.

Po práci jsem šel do města, sluníčko krásně svítilo a já oslovil 15 holek. S každým pokusem jsem se posouval dál a dál. Bohužel se mi ani po patnácti osloveních nezadařilo, i když jsem byl mnohdy už velmi blízko.

Ukázka:

Já: „Ahoj, už ti bylo osmnáct?“
Ona: „Jo, bylo.“
Já: „A nechceš si se mnou zašukat?“
Ona: Chvilka přemýšlení. „Nevím.“ Další chvilka přemýšlení: „Asi ne.“
Já: „Ty to nevíš určitě?“
Ona: „No nevím, to je divná otázka. Vůbec jsem to nečekala. Nevím, co mám říct.“
Já: „Tak řekni ‘Ano můj princi.’ a je to.“
Začala se smát, ale pak řekla, že spěchá (a dala mi na sebe číslo)

I po patnácti nezdarech jsem se však cítil skvěle a tak jsem si řekl, že to dnes zkusím ještě jednou, naposledy, a dám do toho všechno. Šel jsem, rozhlížel se kolem sebe a vybíral si cíl. A pak jsem ji uviděl:

Holka, zhruba tak 25 let 8/10, si kupovala v podchodu lístky na MHD. Počkal jsem, až zaplatí a šel rovnou k ní:

Já: „Ahoj, jak vidím, tak ti už osmnáct bylo, že?“
Ona: „No … bylo.“
Já: „Skvělé, protože jsem se tě přišel zeptat, jestli si se mnou nechceš zašukat.“ – díval jsem se jí zpříma a rozhodně do očí.
Ona: „… A … a … a…, to myslíš vážně?“
Já: „Naprosto.“ – tvářil jsem se suverénně jako vítěz běžeckého závodu, který na trati nechal všechny ostatní kilometr za sebou.
Ona: Chvilku přemýšlela a prohlížela si mě nevěřícně: „A kdybych řekla, že chci?“
Já: „Tak bych se tě zeptal, jestli pojedeme ke mně anebo raději k tobě.“
Ona: „No asi raději ke mně.“, řekla po chvilce uvažování.

Teď mi teprve došlo, že to myslí vážně. Na to jsem nějak nebyl připravený. Představil jsem si, jak jedeme k ní někam daleko tramvají, stojíme naproti sobě a nemáme si co říct. Fuj, to byla hrozná myšlenka.

Já: „Ok, tak jedem. Navrhuji, vzít si taxi.“, vypadlo ze mě v zápětí.
Souhlasila.

Šli jsme na taxi a já stále vůbec netušil, o čem se s ní bavit. V hlavě se mi honila pouze témata, o kterých jsem s jistotou věděl, že nesmím vyslovit, jinak bude konec. Rozhovor se logicky nesměl dotýkat toho, co dělá či studuje a dalších věcí, které jsme vlastně mojí šukací otázkou přeskočili. Kdybychom se k nim vraceli, ocitnul bych se na začátku svádění a sex by se nekonal. Stejně tak jsem věděl, že nesmím dlouho mlčet, jinak je konec. Viditelně to tak cítila i ona, protože nakonec to ticho rozčísla otázkou: „To se takhle běžně ptáš holek na ulici, jestli s tebou nechtějí mít sex?“ Odpověděl jsem krátce a stručně: „Ne.“ Po chvilce ticha pokračovala: „A proč jsi vlastně přišel za mnou?“ Děkoval jsem Bohu za tuhle otázku, konečně jsem měl téma, o kterém se dalo mluvit a někam rozhovor směrovat. Popsal jsem té holce, že mě upoutalo, jak z ní pozitivní energie sálala na celé okolí. A že když jsem ji uviděl, měl jsem obrovskou chuť se ji obejmout, hladit, dotýkat se jí a líbat se s ní, … atd. Říkal jsem prostě, co jsem cítil a táhl jsem to přes emoce.

Zastavila se hodně blízko u mě a zeptala se, jestli to myslím vážně. Chvilku jsem přemýšlel, jestli to není nějaký test, ale podle jejího výrazu to spíš vypadalo, že jí něco takového už dlouho nikdo neřekl. Potvrdil jsem jí, že to vážně myslím a nahnul se k ní blíž. Neuhnula a tak jsem si jí rukou přitáhl k sobě a políbil. Vyšla mi vstříc, až jsme o sebe narazili zubama a začali jsme se hodně tvrdě líbat. Na taxík zbývalo ujít pár metrů, tak jsem po chvilce líbání zavelel a pokračovali jsme opět směr drožka.
Otevřeli jsme první taxi, které jsme uviděli, ale chlapík v něm nám vysvětlil, že je v řadě druhý a že musíme za kolegou před ním. Posunuli jsme se o auto vpřed, nasedli, ona řidiči nadiktovala svoji adresu – a jelo se.

Shrnutí

Přemýšlím, jak to celé shrnout. Na jedné straně mám radost, že se mi to povedlo, ale zároveň cítím, že tohle pro mě není. Potřebuji si s ženskou před milováním říct víc, jak deset vět. Něco by tam mělo vzniknout. A tady ten začátek byl fakt strašně divný až nepříjemný. Ono je prostě rozdíl, jít se milovat s dívkou, se kterou jste se předtím o trošku blíže poznali a zeptat se cizí holky na šukání a bez jakékoliv konverzace na to skočit.

Tímto bych tento test rád ukončil. Sice jsem si vyzkoušel nejrůznější reakce dívek a hodně mě to posunulo dál, ale pokračovat v tom, mě opravdu neláká. Přestože to milování nakonec nebylo vůbec špatné, tak mi to přišlo ze začátku (myslím tu cestu k ní a podobně) na můj vkus až příliš neosobní.

Qark | 06. 05. 2008 21:40 | Komentáře: 273 | ::Velký test v terénu

Přidat článek do: [

linkuj.cz], [

jagg.cz], [

asdf.sk], [

del.icio.us]

Stáhnout článek jako [

PDF]
[

RSS komentářů] k článku

[

Napsat] komentář

Články a fotografie z tohoto webu je zakázáno kopírovat a přidávat si je na svoje blogy, či kamkoliv jinam, bez mého písemného souhlasu!

Komentáře

Upozornění!

Tento článek obsahuje 273 komentářů.
Z důvodu snížení zátěže serveru, a pro rychlejší načtení tohoto článku, je nyní zobrazeno jen posledních 150 komentářů (tj. komentáře 124–273)

Zobrazit VŠECHNY komentáře

124

Ash

11. 05. 2008 11:49 (rb5ct210.net.upc.cz)

Reakce na steeve #121Načítám náhled komentáře...: Pravdu díš. Jinak pro ty co jsou na druhé straně řeky se pak zase píší články, že "si o všem musí promluvit, všechno do detailu vysvětlit, otevřeně beze studu, a nejlépe i názorně předvést (co se jim líbí, jak, kde, kolikrát, apod.)". Prostě jako když přijdete třeba s autem do servisu a nadiktujete si přesně co chcete umýt vysát naleštit… Na tom našem břehu sázíme spíš na to že když dáme vůz do servisu kam už chodíme léta, tak žádnou detailní objednávku vyplňovat nemusíme a výsledek bude ještě lepší, než bychom bývali byli sami vymysleli.

Podle mne jsou to dva natolik odlišné principy, že člověk jde buď po jednom břehu, nebo po druhém, ale rozhodně nependluje každý den sem tam. Někdo má pocit, že Qark nám trochu začal fungovat jako převozník na ten druhý břeh, někdo zase že jen "ukázal že to jde" a tak nějak mlčky se předpokládá, že každý bude podle svého gusta dělat to, co považuje za správné a pro sebe vhodné.

Nevím, ale každopádně reakci "doteď jsem hledal nějakou slušnou holku, ale teď když vidím že se sex dá pořídit snadněji tak se budu ptát cizích holek na ulici přímo" jsem zatím nezachytil, tak snad to s tou návodností článku nebude tak strašné.