Vyhrát tak milion

Vsadím se, že každého z vás už někdy napadlo, jaké by bylo vyhrát ve Sportce. Penízky bez práce, to by bylo něco! Určitě jste si představovali, co byste si za ně všechno koupili, jak byste se dostali z dluhů a začali pořádně žít. Dovolená na Havaji, pořádné auto, barák, bezstarostný život. Sny bývají krásné. Ale jsou to pořád jen sny.

Když jsem dneska platil svoje čerstvě navýšené sociální a zdravotní pojištění a byl jsem hned lehčí o pár tisíc, z kterých jsem si toho moc neužil, napadlo mě to také. Vsadit si a doufat, že vyhraju.

Vzpomínám si, jak jsem byl ještě kluk a bylo krátce po revoluci. Všude kolem narostly stánky s výherními losy. I já si občas jeden koupil. Takový zelený za 5 korun. Otevřeli jste tři okýnka s různými symboly a mohli jste vyhrát i  pětistovku. Já pravidelně vyhrával 5–15 korun, což mi stačilo. Měl jsem z toho děsnou radost. Vždycky jsem dlouze vybíral ten „správný“ los a přál si abych měl štěstí. I přesto, že jsem nikdy nevyhrál víc jak zmiňovaných 15 korun, byla to skvělá zábava. Co ty zelené losy zmizely, už jsem si žádný nekoupil.

Jak jsem dnes šel z úřadů domů s peněženkou lehkou jako pírko, přemýšlel jsem. Ne o tom, co jsem si mohl za peníze odevzdané státu koupit (to jsem si už dávno zakázal), ale o sázení a výhrách. Přemýšlel jsem o té mizerné pravděpodobnosti vyhrát ve Sportce, o miliónech lidí co sází každý den a o mizivém procentu lidí, kteří opravdu vyhrají.

Celé to sázení je vlastně bravurní psychologie. Kdyby se rozdělilo několik tisíc mezi prvních pár set lidí, tak by o to nikdo neměl zájem. Ale vyhrát celých padesát melounů jen pro sebe, to je přece pohádka. A i dospělí lidé se na pohádky zlákat nechají. Že pravděpodobnost výhry ve Sportce je asi 1:14 000 000, rozhodně neodradí těch pár milionů českých lidí sázet. Zvláště, když výhra je tááák lákavá. Bezstarostný život, kdo by si ho nepřál.

Jenže mám pocit, že vyhrát pár desítek milionů je o zdraví. Když rozdýcháte výhru, zavoláte přátelům a rodině, tak se na vás navalí starosti. Najednou chtějí všichni půjčit – nenávratně, jak jinak. Další lidé se chtějí obohatit na vaší výhře, a tak si trošku pohrají s vašimi blízkými a jestli tomu chcete zabránit, jste o pár milionů chudší. Vlastně, s penězi jsou jen problémy. Ale přesto si každý přeje zkusit jaké to je, být milionář.

Když o tom teď tak přemýšlím, být milionářem musí být skvělé. Drahá auta, pěkné obleky, nádherné holky… Jenže s tím vším se pojí spousta starostí. Starost o peníze, auta a děvčata, která vám píchají ostatní a nemajetní kluci, prostě jen proto, že jim, narozdíl od vás, dávají lásku a ne peníze.

Pokud to celé shrneme, tak vlastně není špatné odvádět státu každý měsíc desátek z podnikání. Není špatné mít přátele, kteří jsou a budou přáteli i bez peněz. Není špatné mít přítelkyni, která když vám říká, že vás miluje, tak cítíte že to tak vážně myslí. Není špatné těžce si našetřit na dovolenou na Havaji a pak si ji děsivě užít. Zdá se mi, že vážně není špatné nebýt milionářem, ale možná se tím jen tak utěšuji. Kdo ví, možná bych měl přece jen začít sázet.