Myslivecká klobáska

Tento příběh je pravdivý.

Myslivci každý rok po honu stáli před otázkou, zda udělat zvěřinový gulášek, nebo klobásky. A každý rok to vyhrával guláš, pro který hlasovali, až na Frantu, všichni myslivci.

Frantovi guláš nechutnal, ale klobásky miloval. Bohužel, jeho kamarádi vždy vítězili na plné čáře a pořád se vařil jen guláš. Chudák Franta pak navíc pokaždé dostal na starosti míchání guláše, protože všichni věděli, že ho nesní.

Až jednou se myslivcům Franty zželelo a rozhodli se, že mu udělají radost.

Na myslivecké zábavě zase seděl Franta v kuchyni a míchal guláš, když za ním přišli kamarádi a slavnostně mu předávali čtyři nádherně vyuzené klobásky, které udělali jen pro něj. Frantovi radostí zazářili oči, něco takového od kamarádů opravdu nečekal. Jenže jeho kamarádi nebyli žádní dobráci, do střívek místo masíčka nacpali ho*no, a pak to ještě pěkně vyudili, aby nebylo nic poznat. Po předání tak museli rychle odejít, aby se neprozradili smíchem, až si Franta klobásku zakrojí a vloží do úst.

Když se za půl hodinky vrátili, aby zjistili co a jak, klobásky už před Frantou neležely. Celí překvapení se ho ptali jestli je už snědl, ale Franta jim v klidu odpověděl: „Přece je nebudu jíst studené. Hodil jsem si je na chvilku do guláše, aby se trošku ohřály.“ Potom se už děly věci, které chápal málokdo. Myslivci popadli horký hrnec s gulášem a utíkali ho vylívat do záchodu.