Klíče

Stál jsme přede dveřmi a v ruce jsem měl dva klíče. Šel jsem je vrátit. Stačilo jen zaklepat a vejít, položit klíče na stůl a zmizet. Ale to není jen tak. Určitě jste už všichni někdy vraceli klíče. Třeba klíče od svých bývalých partnerů. Vraceli jste je a zdálo se vám, že se vám před očima zavírá brána plná minulých vzpomínek.

Bez klíčů jste nevítaní, nechtění, jste sami. Já jsem dnes vracel jen obyčejné klíče z práce, a přesto mi to bylo líto. Práci jsem sice nemiloval, ale ty klíče mi už přirostly k srdci. Vzpomínám na ta rána, jak jsem s nimi zmrzlou rukou odemykal protáčející se zámek. A dneska večer to všechno skončilo. Položil jsem klíče na stůl a cítil, jak se za mnou zavírá kousek života.

Ale když něco starého končí, tak něco nového začíná. Vrátil jsem jedny klíče a dostanu další. A možná, že se mi s nimi bude odemykat lépe a zámek se už nebude protáčet.