Balada o smrti

Balada o smrti

Jen si tak ležím na bílé posteli
venku se černá tma trhá
na ztuhlé tváři smrt se mi objeví
a postel mi připadá tvrdá

Život se vytrácí, z těla mi utekl
ticho si s duší mou hraje
že je smrt taková nikdo mi neřekl
ta nová zkušenost jen a jen má je?

Postel se prohýbá pod tíhou mrtvoly
copak to kouká zpod peřiny?
Tlející nohy a na nich bačkory
na hrudi zmuchlané, zažloutlé noviny
chomáčky vlasů se válejí po tváři
hnijící na bílém polštáři

V pachu se zdechlina pomalu rozkládá
jakpak jí asi je?
Nikdo ji nehledá, nikdo nepostrádá
jen ať si tu hnije!!

Související články:

Qark | 03. 01. 2005 21:13 | Komentáře: 12/1 | ::Básničky

Přidat článek do: [

linkuj.cz], [

jagg.cz], [

asdf.sk], [

del.icio.us]

Stáhnout článek jako [

PDF]
[

RSS komentářů] k článku

[

Napsat] komentář

Články a fotografie z tohoto webu je zakázáno kopírovat a přidávat si je na svoje blogy, či kamkoliv jinam, bez mého písemného souhlasu!

Komentáře

Incher 11. 01. 2005 23:38

Bezva balada, přidej ještě něco o hadech, šamanech a můžeš si založit Jim Morrison Revival ;o)

[reagovat

]

Letinka 12. 01. 2005 13:35

Přihoď.

[reagovat

]

Incher 12. 01. 2005 23:04

Jasně přihoď další, byť ten obrázek k tomu spíš ve mně vyvolává sebevražedný sklony, ale pokud jsi ho kreslil … a měl zavázaný oči a k tomu zlomený ruce … je fajn ;-) trochu mi připomíná postavičku z Orloje … Tvůrčí činnosti se meze nekladou, docela jsi mě překvapil, že seš i "básník", přihoď a uvidíme…

[reagovat

]

Greentea 18. 01. 2005 01:58

Zajímavá báseň. Ještě jsem nikdy básničku nenapsal… Napadlo mě že si to zkusím… Takže téma smrt, moje první báseň:

Balada o smrti
By greentea

Tiše se válím
v bělostném lůžku,
v ruce mám tužku
a nežli se vzdálím
něco svých pocitů
napsat bych vám tu chtěl
nemluvím o citu
ten už mi uletěl.

Zavřeným oknem
mi sem měsíc září
svou sinalou tváří.
Když smrti si loknem
tak naději zmaří
jíž míti bych chtěl
na klidný čas stáří
ten už mi uletěl.

Jen ztěžka vdechuji
slaďoučký vzduch.
Zní křídla much.
Už se na mě sletují.
Odcházel duch,
sbor andělů pěl.
A co můj sluch?
ten už mi uletěl.

Můj stín tu šepotá:
kéž bych tak mít směl
ještě vteřinu života
ten mi však uletěl.