Balada o spravedlnosti

Mladík s černou diplomatkou
za svou milou nocí šel
vzal to tento večer zkratkou
už v náruči své mít ji chtěl

Dnes o ruku ji požádá
prsten v tašce nese
své srdce k jejím nohám dá
radostí se třese

Jenže jak to prostě bývá
osudu ruka zakročila
a dva grázly s dvěma noži
do cesty mu postavila

Po tašce ruce natahují
mladík jim ji nechce dát
své nože proto vytahují
a snaží se ho ubodat

Mladík zemřel na studené zemi
vrazi v klidu odešli
ztratili se mezi všemi
a nikdy je už nenašli

Čistá duše mladíkova
už na spravedlnost nevěří
a jeho láska na něj doma
čeká stále u dveří

Kdepak je ta spravedlnost
a co na to Boží mlýn?
Ptal jsem se ho: „Máš toho dost?“
Tvá ramena snad brzdí klín?

A Boží mlýn?
Smál se věru
no co s tím?
Pomaleji prostě melu
rychleji to neumím

Možná o desítky let později
i spravedlnost dojde svého
a tak na smrtelné posteli
trpět o pár vteřin více
budou všichni vrazi, zloději.

• Balada o muži s nožem
• Balada o Pollykání
• Balada o smrti
• Balada o životě a smrti